doslova.cz

Na pohled kukuřice jako rostlina plná záhad nevypadá. Botanici i archeologové se přitom dodnes dohadují o jejím původu.
en indiáni měli jasno: byl to dar bohů. Nelze se jim divit. Je to jediná kulturní plodina, která nemá v přírodě blízké příbuzné a bez lidské péče nezplaní jako jiné plodiny, ale hned prvním rokem zahyne.

S kukuřicí je ale spojeno ještě jedno tajemství. Pochází z Ameriky a do Evropy se dostala až po Kolumbovi, mnohé ale nasvědčuje, že se už dávno před tím pěstovala v Africe.

Rostlina bílého muže

Etnografové byli dlouho přesvědčeni, že ji africké kmeny v oblasti Guinejského zálivu získali od Portugalců. Už proto, že většina místních názvů tuto plodinu spojovala s bílými muži.

Počátkem 70. let minulého století ale antropolog Mervyn Jeffreys z jihoafrické University of Vitwaterstrand tuto teorii zpochybnil. Posbíral západoafrické mýty týkající se původu kukuřice a zjistil, že po Portugalcích v nich není ani památky. Všechny naopak naznačují, že kukuřice sem přišla z vnitrozemí, patrně po Nigeru, možná z Timbuktu, legendárního města arabské vzdělanosti.

Mervyn Jeffreys došel k závěru, že bílými dárci kukuřice byli spíš Arabové nebo Židé ze severu, kteří s oblastí Guinejského zálivu obchodovali. Teorie ovšem má jednu slabinu: neříká, jak k ní Arabové nebo Židé přišli.

Už Jeffreys ve své práci, která roku 1971 vyšla v prestižním vědeckém periodiku Current Anthropology, navíc zároveň upozorňuje, že mýty Západoafričanů týkající se kukuřice jsou velmi staré a pravděpodobně pocházejí z dob dávno před Kolumbem.

 

Egyptská stopa

Později narazili antropologové naopak na indicie, podle nichž i Araby kukuřice v Africe zaskočila. Například rukopisy pocházející z 10. století vyprávějí, že v oblasti, kde dnes leží Libérie a Togo, žil černošský kmen Kezi, který pěstoval jakési podivné obilí. Vládce kmene přísně zakazoval prodávat je cizincům. Obchod byl povolen jen se zrnem, které se dlouho máčelo ve vodě a pak sušilo na slunci, takže nemohlo vyklíčit.

Kde se tedy kukuřice v Africe vzala? Ani jihoameričtí indiáni, ani černoši z Guinejského zálivu neměli plavidla, která by překonala Atlantik, a tak se většina vědců k prastaré historii kukuřice v Africe staví spíše chladně. O to nadšeněji tuto hypotézu přivítali zastánci Atlantidy.

Další vysvětlení naznačil už Mervyn Jeffreys. Ze severu Afriky odedávna vedla ke Guinejskému zálivu bohatému na zlato a otroky frekventovaná obchodní cesta. Dodnes se dá ve zdejších mýtech vysledovat vliv starého Egypta, například v uctívání hvězdy Sirius. A ve faraonském Egyptě byly také nalezeny stopy po kontaktech s Amerikou, včetně nikotinu v mumiích. Pokud se k Nilu dostal tabák, nelze vyloučit, že stejně přišla kukuřice k Nigeru. Plavby Egypťanů do Ameriky se ale nepodařilo dokázat. Jiná hypotéza proto počítá spíš s neznámou námořní civilizací, která říši na Nilu předcházela.

Kontakty Egypta s Amerikou ovšem zatím uznávají spíš badatelští dobrodruhové typu Thora Heyerdahla než "oficiální" věda. A neznámá civilizace zas má tak blízko k Atlantidě, že vědec dbalý své pověsti se na ni bojí i jen pomyslet. A tak kukuřice v Guinejském zálivu zůstává nerozluštěnou záhadou.

Autor/ři: Jan A. Novák
zdroj:www.iHNed.cz

Další >