Kancléřka matka

Angela Merkelová se znovu stala nejmocnější ženou planety.
V Česku se čas od času rozpačitě probírá, jaká by vlastně měla být žena, která by rozbila zdejší mužský monopol na politiku. Jak se zdá, žádná taková není v dohledu. Přitom nejmocnější žena světa vládne už nějaký ten čas hned za rohem, v sousedním Německu. A spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou čekají od těchto dnů další čtyři roky v čele německého kabinetu.

Když dojde na ženy političky, často se používá srovnání s bývalou konzervativní britskou premiérkou Margaret Thatcherovou. Svým způsobem to naznačuje, že pro ženu státnici je stále třeba hledat tak trochu ospravedlnění; něco, čeho je možné se při netradičním rozložení rolí přidržet. I teď se mluví o tom, zda křesťanská demokratka Angela po osvobození se z pout velké koalice ukáže svou pravou tvář železné dámy.

Nicméně kariéra Merkelové ukazuje, že ženy mohou uspět v tradičně mužském světě politiky, aniž by se musely držet jedné "success story" z minula. Jen si musí z věčného podceňování udělat svoji přednost. A také si osvojit politický pragmatismus. To všechno Merkelová umí. V politickém slova smyslu se z ní klube spíš "Tony Blair" německé pravice než Thatcherová. Levici vypaluje rybník - podobně jako to svého času dělal právě tento britský ministerský předseda konzervativcům. Merkelové se to daří už z její ženské podstaty - takzvaně něžné pohlaví v politice je přece jen spíš levicové než konzervativní téma. A stejně dobře se Merkelová zorientovala v otázce ekonomické solidarity, v časech celosvětových hospodářských těžkostí klíčovém tématu.

Tenkrát na východě

Angela Merkelová vsází na image všeobjímající matky, "mamka" se jí ostatně přezdívá jak na jejím úřadě, když kancléřka zrovna není na doslech, tak i mezi obyčejnými Němci. Přestože se Merkelové teď podařilo díky volebnímu výsledku sestavit pravicově-liberální vládu, zdůrazňuje, že chce být kancléřkou všech. A že se za německou ekonomiku bude bít srdnatě, jako to už předváděla při soubojích o záchranu automobilky Opel.

Teď tuto její zavedenou politickou taktiku bude testovat staronový silný koaliční partner, liberálové z FDP. Mistryně velké koalice se bude "muset" vrátit k pravicové politice, nový kabinet chystá snižování daní a větší důraz na tržní principy. A Německu teď bude vládnou tak trochu postmoderní dvojice: bezdětná křesťanská demokratka Merkelová a šéf FDP Guido Westerwelle, první takto vysoce postavený politik, který otevřeně přiznal svou homosexualitu.

Nicméně od matky Merkelové se Němci vychovávat nechají. Ona za to na oplátku dává i všechny své ženské instinkty a čas. Žádné její soukromé vrstvy jí do politické kariéry nevstupují. Je podruhé vdaná, první manželství rozdělil politický převrat a rozdílné ambice páru. Jejímu druhému muži, vědci Joachimu Sauerovi se ale přezdívá Fantom opery, jinde než na hudebních vystoupeních svou ženu totiž v zásadě nedoprovází. Logickou otázku ohledně případného statutu "prvního muže" tedy tento pár nerozlouskne. Merkelová je prostě navenek matkou národa a politická konstanta sama o sobě.

Když ale v roce 1989 padala berlínská zeď, nebyla Angela Merkelová ani černým koněm německé politiky, přestože se na ni hned s chutí vrhla. Nikdy před ní nemělo Německo ženu kancléřku a nikdy nestál v jeho čele nikdo, kdo by prožil svůj život ve východních zemích. Navíc ji do vysoké politiky nekatapultovaly zásluhy, nebyla žádnou undergroundovou disidentkou. Své roky v NDR odžila spíše konformně v laboratoři, věnovala se fyzice a chemii a z mládí má možná doma ještě pionýrský šátek. A to přesto, že se narodila v západním Německu. Její otec, evangelický farář, totiž krátce po jejím narození rodinu přestěhoval za železnou oponu.

Ze schovanky řeznicí

Každopádně ale hned v roce 1991 zastala Merkelová post ministryně pro ženy a mládež. Tady poprvé ochutnala, jak se všechny zdánlivé minusy dají v politické matematice převést na plusové hodnoty. Ale to ještě zdánlivě v ruce nedržela režisérskou taktovku, to jen mohla sledovat svého protektora, kancléře Helmuta Kohla při sčítání a odčítání politických bodů. Její vklad do nové éry křesťanskodemokratické politiky představoval právě fakt, že mluvila v ženském rodě a nesla "východní" punc. Svou tvrdou vůli pak ale prokázala, když chladně "zařízla" právě Kohla kvůli skandálu s finančními dary.

I do říšského kancléřství ji vynesl její handicap. Když se dílem politických turbulencí utkala o kancléřský post s rivalem, sociálním demokratem Gerhardem Schröderem, nemohli snad proti sobě stanout dva rozdílnější politici. On mediální superstar, ona nejnudnější politička na světě. Vyhrála to a určitě v tom byla i únava německých voličů z koňských dávek politického pozlátka.

Merkelová se za ty roky příliš nezměnila, snad si jen více dává záležet na svém účesu. Jenže dnes z této nudné image má už svým způsobem "trademark" s velkou politickou hodnotou. Ona nálepka "matka" je totiž skoro geniální. Zosobňuje tradiční i nesobecké pečující hodnoty. A Němci neváhali, když se rozhodovali před volebními urnami: nenápadná manažerka, která občas vycení zuby a zároveň si udržuje dívčí vystupování, je pro ně člověkem, který zvládne Německo dostat z hospodářské krize bez trvalých následků.

Stěžují si jen někteří muži, prý se s ní z politiky vytratily vzrušující kohoutí zápasy - a prostě se jen pracuje.

Čas být ve stínu, čas zářit

Pozici první dámy si Angela Merkelová drží i na mezinárodní scéně. Tam, kam ostatní ženy jedou zpravidla ukázat róby, ona jezdí rozhodovat. V mezinárodních vodách je jejím hlavním nápadníkem francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který se jí v druhém volebním období bude dvořit ještě s větší energií.

Silní hráči evropské politiky by měli držet v rozšířené a rozviklané unii při sobě, tak by mohlo znít heslo dalšího kola jejich námluv. A Sarkozy ji už prý jako první německou šéfku vlády pozval na připomínku konce první světové války. Čeká se, že na diplomacii se Merkelová teď zaměří ještě více. I když bude tvrdohlavě trvat na svém německém akcentu.

Němci se s tím, že si nechají vládnout od ženy, vyrovnávají po svém. I humorem. Například nedávno se Merkelová stala "obětí" reklamy textilního prodejce, v níž ji tvůrci svlékli do svůdného spodního prádla, a proti její vůli ji nechali propagovat "šrotovné" na kalhotky. Merkelová to nechala bez komentáře. Všechno nasvědčuje tomu, že teď přichází čas Angely Merkelové. Čas, kdy bude muset potvrdit své kvality, i když už ji nechrání aura podceňovaného protivníka.

ko_2753_merkelova