doslova.cz

Ani 120 let po autorově narození. debaty o jeho osobě a díle nekončí.

Jméno Karla Čapka se stále skloňuje ve všech pádech, a to v nejrůznějších souvislostech. To dokazuje, že zůstává živou součástí - nejen - české kultury.

První pád: Karel Čapek je (nám) volný

V sobotu uplynulo sto dvacet let od spisovatelova narození. Před rokem, 25. prosince 2008, jsme si pro změnu připomínali sedmdesát let uplynulých od jeho úmrtí. Od té doby se Čapkovy texty objevily na internetu a také se činí nakladatelé včetně vydavatelství, která produkují audioknihy - neboť právě s tímto datem vypršela autorská práva. Na druhou stranu je evidentní, že o Čapkovo dílo zájem klesá - v každém antikvariátu lze najít řadu jeho knih. Vynikající čapkolog Jiří Opelík vidí příčinu snížené poptávky také v tom, že "Čapek dnes už nemusí - tak jako za normalizace - fungovat jako reprezentant a symbol demokracie".

Druhý pád: Bez Karla Čapka si nelze první republiku představit (a naopak)

Vznikem Československa se Karel Čapek výrazně změnil. A změnila se také jeho tvorba, která někdy měla služebný charakter. Je známa jeho blízkost k Hradu, otisknutá především v Hovorech s T. G. M. Jaká by byla první republika bez Karla Čapka? A jaký by byl Karel Čapek bez první republiky? Nad to má závěr jeho života mučednický i romantický přídech - zemřel v pohnuté době a zůstal po něm nedopsaný román Život a dílo skladatele Foltýna. František Langer píše, že Čapkova smrt se tehdy zdála být "znamením závěru celé jedné epochy národního života, až do takového symbolu se vtělilo jeho vlastenectví".

Třetí pád: Karlu Čapkovi se vyčítá leccos

Básník a překladatel Václav Renč v nekrologu označil Karla Čapka za nepřítele českého národa číslo 3. Jiný katolický autor a vojenský lékař, Jaroslav Durych, se v roce 1937 otřel i o Čapkův chatrný zdravotní stav, o jeho nezpůsobilost k vojenské službě, tedy klasifikaci "C": "Není ještě největším hříchem proti českému jménu Haškův román o Švejkovi. Jest ještě něco horšího, a to jest morálka ,C', morálka nezpůsobilých, kterou jest náš lid přeplněn." V nedávném článku v Respektu Pavel Kosatík na adresu díla Karla Čapka, vzniklého již v podmínkách samostatného Československa, kriticky podotýká: "Vševládné emoce byly zameteny pod koberec a na jejich místo byly vyzdviženy spolehlivé, protože krotké ctnosti každodenního života." A Ladislav Šerý, nedávající si ubrousek před ústa, ve své Laserové romanci jen dodává: "...ty vole, ten národ karlůčapků, místo aby byl národem klímů či kafků..."

Čtvrtý pád: Karla Čapka je těžké obejít

Ať mluvíme o české literatuře dvacátého století, o české žurnalistice, o českém jazyce, o detektivkách, o divadle, o filmu, o propojení umění a politiky, o pohádkách či o českých literátech, kteří patřili k adeptům na Nobelovu cenu, nelze Karla Čapka vynechat.

Pátý pád: Karle Čapku, řekni něco!

Dodnes se v dopisech čtenářů či článcích - autorů moudrých či jen mudrujících - můžeme dočíst nejrůznější citáty z díla Karla Čapka. Tím se chce ukázat nejen to, jak ostrovtipný a nadčasový autor to byl, ale také jak od jeho doby náš svět morálně upadl. Je pravda, že snad není tématu, o němž by Karel Čapek nepsal - což je úctyhodné a zároveň notně podezřelé -, vždy ale jde o citát stylisticky vynikající a ukazující pronikavost a vtip. Třeba v Písních lidu pražského Karel Čapek před čtenářem rozevírá "velké tajemství" na nečekaném místě: "Svět se nikdy nedozví, z čího osobního zážitku vytryskla píseň: pročpak by se rmoutila, / když mám toho kroutila, ani kdo první vyslovil své milostné nadšení slovy: ty jsi moje racajda, racajdička, racajdička, / ty jsi moje racajdička, racajdička, racajda."

Šestý pád: O Karlu Čapkovi se mluví jako o...

O českém autorovi světového formátu. O spisovateli, který seděl ve své vile a psal o prostých lidech. O slavnějším bratrovi Josefa Čapka. O bratrovi Josefa Čapka, který je často považován za "většího umělce a básníka". O velkém prozaikovi. O velkém novináři. O autorovi noetické trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. O autorovi Povídek z jedné a druhé kapsy. O humanistickém spisovateli. O spisovateli, který svým psaním o obyčejných lidech div nezavinil nástup totalitních režimů. O "chladném mozku". O překladateli dodnes nepřekonané Francouzské poezie nové doby. O autorovi, který období první republiky zkreslil. O autorovi, jehož příběhy dodnes vnímáme jako esenci ovzduší první republiky.

Sedmý pád: S Karlem Čapkem jsou potíže

Máme dojem, že o Karlu Čapkovi toho víme dost, více než si z dnešního pohledu zaslouží, neboť mnohé z jeho textů se v současnosti zdají přece jen dobově podmíněné. A nejživotněji, tedy jako dílo mezi lidmi nejvíce čteným, se jeví právě Povídky z jedné a druhé kapsy. V souvislosti s první částí diptychu Richard Weiner v roce 1929 v recenzi v Lidových novinách poznamenal: "Kdosi, kdo se českou psýchou zabývá už od let a stal se v té příčině slovutným, řekl mi nedávno, že Čapkova kniha je ,národním uměním', a že je jím proto, poněvadž prý je z ducha specificky českého, to jest z ducha ,přízemního realismu'. Přiznávám, že jsem strnul." Co dělat, když si člověk váží názoru Richarda Weinera a zároveň si "kapesní" povídky rád čte? To je jen jedna z banálnějších otázek týkajících se Karla Čapka, která zůstává stále otevřena.

Autor/ři: Ondřej Horák
zdroj:www.iHNed.cz

Další >