Génius, který neudělal státnice

Na prvopočátku genetiky byl brněnský mnich Johann Gregor Mendel.

Geneticky modifikované potraviny vyvolávají vášnivé diskuse. Obhájci tvrdí, že je to cesta, jak zajistit dostatek potravin pro hladovějící lidstvo, odpůrci namítají, že nevíme, co to s námi udělá. Teologie řeší otázku, zda je genetické inženýrství hřích, zda se člověk nepovyšuje nad Boha. Paradoxem je, že na počátku toho všeho stál mnich - opat augustiniánského kláštera ve Starém Brně Johann Gregor Mendel.

Čech, nebo Rakušan?
Jak už to ve střední Evropě bývá, Mendela si přivlastňují jak Rakušané, tak Češi. Johann Mendel se narodil roku 1822 ve Slezsku v Hynčicích a pokřtěn byl na Moravě v Dolní Vražné. Jenže tehdy to byly Heizendorf a Gross Petersdorf a v obou dědinách se mluvilo výhradně německy.
To byla i rodná řeč Johanna Mendla. Vystudoval německé gymnázium v Opavě a odešel studovat filozofickou fakultu olomoucké univerzity. Teprve tam se pravděpodobně dostal do styku s českým jazykem.
Mendelovi byli chudí, Johannův otec byl při práci v lese těžce zraněn, a tak si Johann musel vydělávat kondicemi. Aby mohl dostudovat, vstoupil na doporučení svého profesora fyziky France, který rozpoznal Mendelův talent, do augustiánského kláštera v Brně. Tam přijal řádové jméno Gregor.
Kromě filozofické fakulty, na které se v té době studovaly i přírodovědné obory, vystudoval Mendel také teologii, zemědělství a ovocnářství. Odešel jako učitel-praktikant na gymnázium do Znojma, kde mu bylo doporučeno udělat si státnice, aby mohl být jmenován profesorem. U státnic na Vídeňské univerzitě na aprobaci fyzika-přírodopis paradoxně pohořel na přírodopisu. Na univerzitě tedy ve svých 28 letech zůstal, aby si prohloubil znalosti, ale ani po dalším dvouletém studiu zkoušky za dost nejasných okolností nesložil. Jeden z největších přírodovědných géniů tedy nikdy nezískal titul ani gymnaziálního profesora.

Něco tomu scházelo
V klášteře ve Starém Brně byla vynikající intelektuální atmosféra, proto se mohl Johann Gregor Mendel věnovat přírodovědným výzkumům, aniž by ho někdo omezoval. Mezi roky 1856 až 1863 se zabýval především ovocnářstvím a botanikou. Bohatě zásobená klášterní knihovna mu umožňovala studium nejnovějších děl.
Mendel si objednával všechny Darwinovy spisy, zabýval se i Lamarckovou hypotézou o vzniku druhů vlivem vnějšího prostředí. S Lamarckem nesouhlasil, s Darwinem ano, ale něco mu tam chybělo. A jal se to "něco" hledat. Na rozdíl od Darwina, který byl výhradně přírodovědec, znal Mendel i matematiku a statistiku. Byl prvním vědcem na světě, který použil tyto vědy ke studiu botaniky a biologie. Založil tak kromě genetiky i další vědní podobor - biostatistiku.
Základní zákony dědičnosti formuloval Johann Gregor Mendel ve své přednášce na schůzi Přírodovědného spolku brněnského v roce 1865. Mendel na rozdíl od všech svých předchůdců nehodnotil organismus jako celek, ale rozložil ho na jednotlivé znaky, které chápal protikladně.
V jeho pojetí se u potomka neslévaly výchozí mateřská a otcovská buňka, jak se předpokládalo doposud, ale sjednotily se vlohy pro jednotlivé znaky mateřské i otcovské rostliny. I to byla naprosto revoluční diagnostická metoda. Přestože jeho práce byla tenkrát rozeslána většině významných přírodovědců, zapadla. Citována byla zřídkakdy a naprostého uznání se jí dostalo až čtyřicet let po Mendelově smrti.

Vášnivý meteorolog
Dnes hodnotíme Mendela především jako genetika navzdory tomu, že většina prací, které publikoval, se zabývá meteorologií. Johann Gregor Mendel publikoval úplně první dlouhodobou meteorologickou předpověď v našich zemích, zabýval se vznikem větrných smrští. Organizoval meteorologické pozorování na Moravě a byl až do své smrti pozorovatelem Ústředního meteorologického ústavu monarchie.
Mendel také založil pokusný včelín, kde křížil některé včelí rasy, zabýval se chovem matek a pokoušel se kontrolovat (neúspěšně) jejich páření. Byl to ve skutečnosti první výzkumný ústav včelařský v Evropě.
V roce 1868 byl Mendel zvolen opatem a většinu svého času musel věnovat administrativě a hospodářství kláštera. Geniální vědec se utápěl v handrkování s finančním úřadem o výši daní z klášterních pozemků a v každodenním úřadování.
Za svého života se nikdy jako vědec nedočkal sebemenšího uznání. Jednou prý řekl: "Můj čas přijde!" Měl pravdu. Jeho jméno dnes zná celý svět. Nese jej i Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Pány profesory z Vídeňské univerzity, kteří ho vyhodili od státnic s poznámkou v protokolu, že mu chybí "jasnost v poznání", dnes nezná nikdo.

Aleš Bluma

zdroj:www.iHNed.cz